Původ starých mýtů

Čerokijští stařešinové by řekli, že každá zkazka je důvěrnou vzpomínkou vztahující se k nám. Tyto vzpomínky jsou zapsány v každé buňce našeho těla a ať jsem kdekoli, vedou nás k našemu počátku. Domorodci někdy mluví o počátku jako o době, kdy ve své existenci máme své předky i všechna spojení, jaká jsme kdy s nimi měli jako kmenový lid.

I když o původu stvoření může existovat mnoho mýtů, o zrození našich předků  a našem vztahu ke všem ostatním živým bytostem zde na Matce zemi stačí na ukázku jeden příběh.

Na počátku časů byla Matka Země nebeským tělesem plovoucím ve vesmíru jako ostrov v moři. Tento ostrov, zavěšený neviditelnými provazy ve čtyřech bodech, čili směrech na nebeské klenbě, se skládal z pevné skály, která měla zvláštní energii jako magnet. Vypráví se, že provazy byly jemné a existovaly obavy, že se jednoho dne přetrhnou. Pak by se ostrov ponořil do vesmírného oceánu a navždy by byl jen proudem vodní energie. 

 Všichni duchové byli na nebeské klenbě a v místě zvaném ga Lun La di ehi.

Při jedné poradě s Velkým duchem zvířecí duchové žádali více prostoru, protože byli zaměstnáni v ga Lun La di ehi čili v místě svého otce. Jako první šel se podívat, co je dole , potápník. Jelikož byl vnukem bobra, mysleli si zvířecí duchové, že bude schopen letět a přistát na ostrově. Potápník letěl a letěl ale, nemohl najít místo na přistání. Nakonec se ponořil do vody, ale zjistil, že je tam bahno. A jak se snažil dostat nad hladinu, nalepilo se na něj. Zvířata byla tak rozrušená, že pomocí toho, co známe jako střevní struny, upevnila vyschlé bahno ve čtyřech směrech, aby matce Zemi zajistila rovnováhu.

Z kmene ptáků bylo vysláno Velké káně, aby našlo místo vhodné pro všechny kmeny. Když letělo nad určenou oblastí, , zjistilo, že bahno je stále ještě měkké. Jelikož bylo káně unavené, jedno křídlo se mu ponořilo hluboko do bahna, čímž vytvořilo údolí a hory. Dnes víme, že tak vznikla země Čerokijů, protože v ní jsou krásné Kouřové a Modrohřbeté hory. A navíc jsou v údolích místa zvaná Kání.

To byl čas pro čtyřnohé a okřídlené bytosti a všechny tvory vzniklé z Velkého ducha, aby se z nebeské klenby snesli na toto nové místo. Jak řekl jeden stařešina, Velký duch vyslal bouřkové bytosti, aby Matce zemi dodaly zvláštní životní energii. Také požádal Slunce, aby se stalo otcem této nové země, protože sám byl velmi zaměstnán záležitostmi univerzálního kolběhu. Takže Země byla temná do doby, než Nu Dah čili Slunce, a babička Luna nezačaly hlídat den a noc. I když toto byl počátek nové země, staří Čerokíjové věděli, že ve Vesmírném kruhu existovaly i jiné světy s " rozvrhovači " Sluncem, Měsícem a bouřkovými bytostmi, které dohlížely na tyto světy. Všechny bytosti na tomto světě si byli vzájemně sestrami a bratry. Jakožto opačná energie se vzájemně vyrovnávaly. Posvátné učení či stará moudrost Čerokijů a všech kmenů chránila tuto rovnováhu, tak, že všichni tvorové na Matce zemi a ve Vesmírném kruhu mohli žít v harmonii. A tak všichni živočichové a všichni tvorové, velcí i malí , měli žít na matce zemi v míru.

I když existuje mnoho zkazek o původu všeho stvoření, mýty Čerokijů se soustředí na rovnost a posvátnost všeho živého na matce Zemi.

Říkají, že my lidé, se  můžeme napojit na počátek, nebo se podívat znovu, protože máme neobyčejnou schopnost znovu uvidět neějaké místo v čase, vrátit se zpět k počátku  jiné éry života. V příští meditaci si přečtěte postupně každou větu v prvním odstavci, po každé zavřete oči a umožněte, své mysli aby vás vzala na výlet. Pokud vás nechce vzít na výlet, běžte ven do přírody. Sezení ve volné přírodě mysli ulehčuje a uschopňuje nás, abychom se ponořili do zvláštního energetického toku, který nazýváme představivost. Čerokíjové tvrdí, že tyto představy jsou poslové našich předků, kteří nás vedou.

Tato meditace vás spojí s vesmírnou energii a pamětí, s vaším vlastním prožitkem mýtu o původu lidstva. Cílem je, aby ste svou energii otevřeli smyslu tepla, které vás spojuje se Sluncem. Až tento tepelný smysl pocítíte, můžete meditovat za účelem se spojením s druhými: lidmi, zvířaty, rostlinami a se všemi svými vztahy. Meditace nás zavede zpět k základům napojení naší energie na počátek života.

Slunce má ostrý jas, ale mlžný mrak tě kryje před přímými paprsky a nechává ti pocit jen sluneční teplo. SLUNCE Nu Dah, první živel stvořený Velkou bytostí, čili univerzálním duchem. Zavři oči na své cestě zpět k počátků časů a pociťuj teplo nu Dah. Pochop, že slunečmí živel byl stvořen jako první. Pociťuj teplo a blaho světla, které vašemu životu zajišťuje Slunce. Pomalu otevírej oči a toto otevírání a vnímání blaha prožívej bez jakéhokoliv napětí či stresu. Pohyb musí být pomalý abyste vnímali přirozené uklidnění.

Jak slunce pomalu zapadá za obzor, jsme uváděni k baničce Luně, ta nás ve tmě chrání. Představte si, nebo si večer vyjděte ven. Když k babičce Luně vztáhnete ruce, ucítíte její přítomnost. Babička Luna nás zná, je naší součástí. Ve večerním chladu nás halí do svého tepla jako do deky a dohlíží na nás, když necháváme odpočnout svým fyzickým tělům. Luna je ve fyzickém a duchovním světě naší opatrovnicí. Večer rozděláváme oheň v kamnech a ve svých tělech, který nás udržuje v teple a chrání nás - prostě pociťujeme lásku babičky Luny. Luna je tu stále,dokonce i když vyjde Slunce nad obzor. Obklopuje nás vesmírný kruh a naši životní rovnováhu chrání Nu Dah. Sluneční i měsíční cykly jsou průvodci naší nálady i ducha. Tento kruh, či duch znamená v jistém smyslu ohraničení a v druhém neomezení. V tomto životním kruhu si vybíráme vlastní harmonii, to jest to, kam se necháme vést duchem. Ať už jste v tichu svého pokoje, nebo venku v přírodě, žádejte ducha o to, aby vás vedl. A naslouchejte mu srdcem i myslí.........Co uslyšíte? 

 Každý z nás je jedinečný a odlišný, ve své schopnosti prožívat věc zvanou život jsme však stejní. Na počátku jsme mohli komunikovat se zvířaty a veškerými věcmi stvořenými v tomto univerzálním kruhu. Nebyli jsme nijak omezeni, dokonce ani v čase. Ať už máte oči zavřené či otevřené, zakoušejte svobodu, kterou jsme měli na počátku jako beztvárná energie, schopná plout otevřeným prostorem, nicméně určitým způsobem spojená s něčím, co nemůžeme vysvětlit. Na pár okamžiků prostě nechte stranou veškerou bolest a bez jakéhokoli úsilí se klidně a blaženě pohybujte prostorem.

Místo, které nazýváme matkou Zemí, se stává naším domovem, když přecházíme z duchovního světa do světa fyzického. Teď jsme připraveni cítit své spojení a vztah k matce Zemi. Matka Země zakládá naše fyzické tělo i našeho ducha. Dotkněte se matky Země rukama, nebo si na ni pohodlně lehněte. Co ucítíte?

Tím, že je nám dána vůle a potřeba přežít, jsme závislí na všech věcech na matce Zemi. Jak zdůraznil nejeden stařešina: ,,Myslíme si, že jsme nezávislí a, že pokud nechceme, žádná akce neplodí žádnou reakci. Fakticky jsme spojeni s každou akcí, s reakcí či důsledky kohokoli jiného, kdo nás pojí k tomuto fyzickému světu." Zatím co Nu Dah rozděluje zodpovědnost k udržení rovnováhy v našich životech, všechno ostatní je naší volbou vůlí. Jsme opatrovnicí všech věcí a ochránci matky Země. Tato prostá skutečnost prostupuje každou část našeho bytí a je včleněna do každého náboženství a životního ponaučení.

Teď přestaňte číst a jděte se podívat na nějakou rostlinu, nebo květinu. Na pár minut se otevřete a pouze vnímejte, jak rostlina či květina je jedinečná. V čem jsme si navzájem stejní a v čem se odlišujeme?

Všechno na matce Zemi má nějaký účel a pro tento účel přežívá. Sledujte stavbu a tvar listů a květů. Ty byly prvními duchy na matce Zemi, a tím, že nasávaly oxid uhličitý a vypouštěly kyslík, nám umožnily dýchat. Teprve teď můžeme dýchat! Párkrát se zhluboka nadechněte a pomalu vydechujte. Vzdáte tak dík těmto darům přírody. Jsme tu proto, abychom je chránili, stejně jako máme chránit své čtyřnohé a okřídlené přátele. To je indiánský obyčej a způsob života každé dvounohé bytosti. Jako humánní tvorové jsme opravdu, humusem " života. Vyhraďte si nějaký čas na procházky přírodou a prožívejte své pocity a vjemy mezi rostlinami, které vás budou obklopovat. Rostliny ty byly před námi. Obřad je vzdáváním díků. Najděte si vlastní způsob, jak prostě vzdát vlastními slovy díky za život Velkému duchu: ,, Děkuji ti za tento den, Velký duchu. Budu naslouchat svým průvodcům a uctívat tento den vším, co dělám a říkám."