Hlíněné omítky ap.

Zdravím všechny milovníky ekologického stavitelství. Budu sem vkládat veškeré informace a znalosti ohledně hliněných staveb a omítek.Vzheldem k mému povolání (učitel odborného výcviku, obor zedník) mám i určité zkušenosti a znalosti.

Něco málo z historie

Hlína, dřevo a kámen jsou přírodními materiály užívanými ke stavbě od dávných časů. Člověk byl od prvopočátku v kontaktu s hlínou, byl jí obklopen, chodil po ní a stavěl z ní obydlí, z počátku jednoduchá pak složitější. Ve své podstatě se jedná o několik základních principů vytváření konstrukcí:

• hloubení staveb do hlíny, v dnešní době obdobného principu využívají stavby kryté zemí
• kombinované stavby dřevo hlína, hlína se využívala ve formě omazávek, výplní hrázděných stěn atd.
• monolitické masivní hliněné stěny, dusání hlíny do bednění, extremně náročné na pracnost
• zeď skládaná z kusového staviva na hliněnou maltu

Hliněné stavby našli velké rozšíření ve starověkých civilizacích, nejstarší stavby z nepálených cihel na kamenné podezdívce byly z doby 8000let př. n. l., nacházíme je na území   Jericha, Mezopotámie, Egyptu, Číny nebo Říma, u nás je užití nepálené hlíny jako stavebního materiálu, stejně jako v západní Evropě zmiňováno ve 13. až 14 století. Hliněné stavby odolné proti ohni nacházely široké uplatnění v nízkopodlažní zástavbě na vesnicích ale i ve městských klasicistních podlažních domech.

Doba rozkvětu staveb z nepálené hlíny započatá v 17. století byla ukončena začátkem století dvacátého, pálená cihla byla v těchto dobách drahá a dostupná jen pro majetné  vrstvy obyvatelstva, objevuje se v bohatších oblastech jako fasádní vrstva , na nechráněných štítech domů či nadstřešních částech komínů. Na přelomu 19. a 20. století nastal boom cihlářského průmyslu, který ve snaze dalšího zvýšení výroby a zisků prosadil úplný zákaz používání nepálené hlíny ve stavbách.

Nový nástup nepálené cihly nastává až nyní, na začátku 21. století, kdy po řadě zjištění závadnosti stavebních materiálů nově vyvinutých ve 20. století a jejich následném zákazu používání (např. azbestocement, chemické sloučeniny v některých nátěrových hmotách apod.)Začínají být výrobky a materiály hodnoceny nejenom z hlediska vlastností technických a ekonomických, ale i ekologických, v niž je obsaženo i hledisko zdravotní. Toto hodnocení pak posouvá nepálenou cihlu do kategorie přírodních stavebních materiálů, příznivě působících na lidský organismus.

Tradiční materiály, které byly používány v minulosti, jsou dnes obecně vnímány jako nemoderní, spojené s chudým a primitivním způsobem života. A konvenční stavební systémy jsou stále složitější, náročné na technologie využívající neobnovitelné zdroje, s potřebou vynaložení značných energií při výrobě i dopravě.

Hliněné materiály přesto zažívají svou renesanci, jako funkční a v mnoha ohledech exkluzivní možnost řešení našich obydlí. Z konopného vlákna i pazdeří je možné jednoduchou cestou vyrobit vysoce kvalitní izolační i konstrukční desky. Hlína i konopí byly dříve ve velké míře využívány pro snadnou dostupnost a dobré podmínky při pěstování. Zdroje rákosu jsou již u nás vzhledem k proměně krajiny omezené. Ale estetická hodnota, odolnost a izolační vlastnosti nás přesvědčují o jeho použití přes nutnost rákos dovážet.

Potenciál je veliký a záleží na nás, jak ho budeme schopni uchopit. Dnes se již nejedná pouze o alternativu, ale uvědomění si, že uplatnění zdravých přírodních materiálů ve stavbách je přirozené a výhledově nutné řešení.

Hlíněné omítky

Hliněné materiály jsou svými vlastnostmi rovnocenným partnerem a některými parametry, jako je přirozená regulace vlhkosti v objektu, zabránění přestupu par do konstrukcí, akumulační vlastnosti a pocit tepelné pohody, tyto standardní materiály převyšují. Díky nízké energetické náročnosti výroby a snadné likvidaci těchto materiálu (mohou být i velice snadno recyklovány), můžeme tyto materiály skutečně označit jako ekologické.

Moderní hliněná omítka je v západní Evropě rychle se šířící trend. Je plnohodnotnou alternativou běžných omítkových systému. Hliněné omítky mohou absolutně nahradit klasickou maltu – Hrubá omítka, nebo štuk – Jemná omítka. Hliněné omítky jsou z jílovité zeminy smíchané s písky v různých poměrech. Do omítek ani do cihel nejsou přidávány žádné chemické látky a urychlovadla, na rozdíl od současných klasických omítkových směsí.

Vlastnosti a uplatnění hliněných a ostatních přírodních materiálů v konstrukcích

Hliněné materiály použité v interiéru dokáží výborně regulovat vlhkost vzduchu. Mají vysokou absorbční schopnost a při vhodně navrženém množství hliněných konstrukcí udržují relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40-50 %. Hliněné povrchy jsou schopny na sebe vázat případné škodliviny a zápachy.

Z hlíny se uvolňují záporné ionty, které mají pozitivní vliv na vnitřní prostředí domu. Pozoruhodný je i její vysoký protialergický potenciál a schopnost zabránit tvorbě plísňových spór. Výborné akumulační vlastnosti souvisí s vyšší povrchovou teplotou hliněných stěn a omítek a přispívají k tepelné pohodě v interiérech domů.Naši předci říkali, že stačí jedna zeď z vepřovice v domě a na podzim zatopím a teplonaakumulované do zdiva vydrží na celou zimu. Toto je samozřejmě s nadsázkou, ale akumulace je oproti běžným cihlám výrazně vyšší.

Při zpracování a aplikaci hliněných materiálů uplatníme neomezeně svou tvořivost a kontakt s nimi cítíme jako příjemný zážitek, dermatologicky prospěšný.